Esej: Lze demokracii vyvážet?

4. září 2006 v 23:26 | Kosmonaut |  Cosmo Eseje
Hned na začátku si bych chtěl položit otázku trochu jinak, tedy ne jestli lze demokracii vyvážet=prosazovat násilím, ale jestli ji chceme prosazovat násilím!
Historický vývoj nám dokázal, že za demokracii je nutné bojovat. Tedy potažmo používat stejné prostředky jako nepřítel ( např. nálety, zabíjení, propagandu /proti nedemokratickému nepříteli, abychom utužili odhodlání lidí a dokázali jim proti čemu je potřeba bojovat/ atd.)
A pokud-li chceme vyhrát, musíme bojovat se stejnou razancí jako on. Jediný rozdíl je v ideálech, které každá strana zastává. Teď mám na mysli především příklad 2. světové války.
Můžou ale ideály obhájit zvěrstva, která pácháme, pokud za ně považujeme i zabíjení, tedy věc která se příčí humanitní a demokratické podstatě? Dokáže se takový rozum a duše, humanitního člověka, srovnat např. s nálety na civilní města v týlu nepřítele nebo zničení obrovských lokací jadernou bombou ( viz Nagasaki a Hirošima)?
Je to paradox, na který si lidstvo odpovědělo kladně. Tedy pokud-li chceme žít v demokratickém světě, musíme eliminovat ty, kteří toto vědomě porušují a pokud smír nejde učinit dohodou ( což je příklad právě 2. svět. války) i vědomě vraždit a zabíjet. Tohle čestného člověka staví do velmi schizofrenií situace, ze které se nedá vyváznout se zdravou myslí, protože se jedná právě o schizofrenii, "nemoc z rozhodnutí" kam se přiklonit, Tento spor chtě-nechtě řešíme, vždy po určité době vývoje lidstva a snad není nikdo takový kdo by si myslel, že by tento spor přestal existovat= tedy společnost lidí by se stala vyváženým, svobodným a všechna práva respektujícím celkem.
Počáteční nutný úvod, nám definoval hlavní paradox celého tématu: tedy demokracii prosazovanou násilím.
Toto téma by samo osobě mohlo být obsahem stovek knih a myslím si, že jednoznačně pravdivé odpovědi bychom se nedobrali. Ale pokud přistoupíme právě na důkaz řešení
2. světové války, musím znovu zdůraznit, že lidstvo se rozhodlo: Demokracie bojuje proti násilí a nesvobodě X násilím a ideály.
Teď ovšem nastává hlavní kámen úrazu a to z neužitelnost této myšlenky ve svůj prospěch.
A tak můžeme konečně řešit přesně položenou otázku a potažmo aktuální situaci, kterou máte jistě všichni na mysli. Dovolím si spojit otázku a situaci: Má tedy USA právo vyvážet do Iráku demokracii násilím?
V této přetransformované větě se skrývají dvě klíčová slovíčka a jedno slovní spojení. Jsou to: demokracie násilím, vyvážet a právo.
Teď k jejich obsahu:
demokracie násilím= již jsme řešili v předcházejícím čase
vyvážet= Proč by USA nemohla něco ( demokracii) vyvážet? Dělá to tak ze vším: se značkovým oblečením, kulturou (tedy hudbou, filmem, ikonami pop-kultury atd.) i nechutným jídlem z řetězců svých prodejen rychlého občerstvení ( Mc´ Donald, KFC atd.).
Otázka tedy stojí jinak a to na jediném faktu a slovíčku. Má USA, nebo někdo jiný, na takové to vyvážení právo.
právo= její pocit, že má právo, je dán také pocitem dominantním velmoci, schopností kontrolovat obrovské prostředky, které může využít, ale i historickým vývojem ( viz výše zmiňovaná 2. svět. válka, která mi umožnila dát vše do širšího kontextu).
Náš pocit, že naopak nemá, je dán neprůhledností jejich cílů. Konkrétní příklad: na začátku bylo jasně stanoveno, že rozhodnutí o přítomnosti USA v Iráku a řešení situace přímým konfliktem, je dáno podezřením o držení zbraní hromadného ničení na tomto území. Jelikož se tato domněnka neprokázala, začalo se teprve potom hovořit o ideálech a nutnosti svržení nedemokratického režimu. Bohužel četnost toho to prohlášení se množí a stupňují čím více se blíží prezidentské volby, tedy možnost opětovného zvolení G. Bushe. Nevyřešená také stále zůstává otázka možnosti vedení konfliktu za cílem USA dostat pod svou kontrolu výnosná ropná pole, protože zatím USA důrazně tato obvinění nevyvrátila patřičným důkazem
( existuje-li takový) .
Je ale bez diskuzí, že režim Sadáma Husajna byl nehumánní a krutý.
Bylo by též neúplné, kdybych se nevyjádřil k aféře mučení iráckých vězňů vojáky amerických jednotek:
Je právě důkazem přítomnosti demokracie, že tyto konkrétní odhalení lidé (příslušníci) byli už souzeni a odsouzeni a to nejen soudy, ale i širokou světovou veřejností. S tím to se právě nesetkáme třeba v některých islámských zemí, kde mučení zajatců je ponecháno bez odsouzení, ba naopak je žádoucí.
To, že my žijeme v systému, který k tomuto potrestání a odsouzení dává předpoklady
a vybízí, je dobré, protože to nás opravňuje se domnívat, že demokracie má smysl a je nutné si za ní stát.
Závěr: z mých úvah v této práci pro mě tedy vyplývá, že v tomto konkrétním případě USA právo "vyvážet" demokracii do Iráku nemělo. Neznamená to však, že mé rozhodnutí je všeplatné na další podobné situace. Tuto otázku nelze generalizovat.
Mé jasné rozhodnutí, po úvaze, způsobila neprůhlednost cíle USA v Iráku a též porušení mezinárodních dohod demokratických států, které nelze obejít, ztratila se tím podstata cíle, který byl uváděn jako prioritní.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Miláček Miláček | 5. května 2008 v 16:54 | Reagovat

Co to jéé...o symfonii ani ťuk já asi asíjk kopím nový luk!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama