Recenze film: Manželství po Italsku

4. září 2006 v 22:06 | Kosmonaut |  Cosmo Recenze
Komedie / Drama
Itálie / Francie, 1964, 102 min
Režie: Vittorio De Sica
Kamera: Roberto Gerardi
Hrají: Sophia Loren, Marcello Mastroianni, Pia Lindström
Střih: Adriana Novelli
Kostými: Piero Tosi
Hudba: Armando Trovajoli
Scénář: Renato Castellani, Tonino Guerra, Leo Benvenuti, Piero de Bernardi

1.1. Úvod
V mé eseji se chci věnovat dílu italské kinematografie "Manželství po italsku" od uzanávaného režísera Vittoria De Sici (např. Děti ulice /1946/, Zloději kol /1948/, Umberto D. /1952/, Horalka /1960/ aj. ) , který do svého filmu obsadil Sophii Loren a Marcella Mastroianniho. Snímek nelze zařadit k filmové dobové vlně "neorealismu". Nepopisuje život jedinců, kteří reprezentují širokou skupinu, ale konkrétní osoby, které se svým osudem vymykají. Hrdinové jsou definováni především sociálně. Děj se odehrává po dobu dvaceti let na pozadí měnící se Itálie. Začíná ve válečném zmatku roku 1944 a končí kolem roku 1964. Má řadu zajímavých a typických prvků, dle kterých ho lze charakterizovat. Jelikož pokrývá delší časový úsek, který je vměstnán do dvou hodin filmu, připomíná jeho stavba filmový seriál. Příběh se jeví jako sentimentální historie netradiční rodiné ságy a je ukončen trochu nuceným "happy endem" . Od dojmu přílišné selanky jej zachraňuje živelné herectví Sophie Lorenové, důslednost dodržování historických reálií, promyšlená režie, a tak dílo působí i po letech velice svěže. Je důkazem kompromisu komerce a uměleckých ambic, i když snaha o diváckou přitažlivost před uměleckým sdělením jasně převažuje. Ve své eseji se dál zaměřím na jednotlivé prvky, kterými lze film přiblížit a charakterizovat.
1.2. Seriálová forma filmu
Hlavní hrdinka Filumena Marturano /Sophia Loren/ a její cesta od prostitutky až k postavení "paní domu" (zákonitou manželku) movitého dona Dumiho /Marcello Mastroianni/. Toto je základní linie příběhu, který je načrtnut v období 20 let. Pro převedení této fabule ve fungující filmový příběh si režisér pomohl seriálovým způsobem vyprávění s dvěma flasbacky (předznamenání: detail očí). První nám přibližuje setkání hlavních postav v italském nevěstninci za 2. světové války (vzpomínka dona Dumiho) a v druhém, léta společného života, který není potvrzen manželstvím (vzpomínka Filumena Marturano). Flaschbacky se setkávají ve scéně kdy Filumena předstírá umírání, aby si vynutila sňatek s lítosti nad donem Dumim. Od této scény již děj pokračuje časově vpřed. Sledujeme odhodláni Filumeny, aby její skrývané děti dosáhli společenského uznání tím, že přijmou jméno muže, kterému byla dlouhá léta věrná a sloužila mu.
Orientaci v čase nám usnadňují reálie a znalost historických událostí. Jsme svědky válečného náletu, poválečných zmatků (černý trh za městem), předvolebního mítingu k referendu atd. Postavy jsou oblečeny, nalíčeny a učesány, vždy podle módy konkrétní doby. Líčení muselo být velice pečlivé, protože z mladé dívky se musela stát zralá zkušená žena. Na pestrost kostýmů je také kladen velký důraz (kostými: Piero Tosi).
Film využívá zkratky a doslovnosti, což nám umožňuje celý příběh myšlenkově pojmout a akceptovat. Svým rozsahem, dějem, zaměřením i formou připomíná více seriál než klasický filmový příběh.
1.3. Divadelní prvky ve filmu
Některé scény jsou koncipovány divadelně. Třeba hned úvodní scéna kdy lidé nesou na křesle poblednou Filomenu. Statická kamera zabírá celek schodiště, na kterém chaoticky pobíhají obyvatelé domu. Filomena zde působí jako madona v celé své sošné kráse. I další scény by se mohly odehrávat na divadle: scény u postele domněle umírající Filomény, rozhovory s advokátem o neplatnosti sňatku či scéna kdy se Filoména představuje synům jako jejich matka. Vedlejší postavy zastávají určité typy. Nerozvíjí se jejich chování a spíše se jedná o figurky (např. mateřsky rázná služebná a oddaný sluha), doprovázející se přehnanými gesty, které jsou typická pro italský temperamet ( např. dokonale typická gesta služebné v úvodní scéně na schodech domu při vynášení Filomény, kde pohyby rukou jsou už spíše zábavnou karikaturou). I když jsou některé scény na hraně, nikdy nepůsobí přehnaně "teatrálně" či přehrávaně. Zastaví se na bodu kdy jsou spíše komické než rušící.
Obsah:
1.1. Úvod
1.2. Seriálová forma filmu
1.3. Divadelní prvky filmu
1.4. Závěr
1.5. Režíjní filmografie Vittoria de Sicci
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 blanche blanche | E-mail | 24. února 2007 v 18:26 | Reagovat

prave pisu esej o tom samem filmu tak shanim informace a hle!, to bych vazne necekala, ze se nekomu jinemu taky tento dnes uz ne-moc-slavny film podarilo shlednout a dokonce ho zaujal natolik, ze se musel vypovidat v eseji! :)

ale jak procitam radky dal a dal, neco mi nehraje..stejne vety jsem uz nekde slysela nebo cetla, akorat v ohrabanejsi forme;)..AHA! na prednaskach pana profesora Svandy z JAMU! je to nahoda? pokud ano, mel byste pana Svandu okamzite vyhledat a promluvit si s nim..zda se ze jste zvlastne dusevne propojeni;)

2 Kosmonaut Kosmonaut | 25. února 2007 v 18:13 | Reagovat

Zdravím, je to tak, jsem studentem jeho přednášek:)). Jeho hodiny patří ke kurzům, které si rád zapisuju, protože mi sedí forma= shlédnout film a pak si poslechnou zasvěcený komentář. Napojení je tedy jasné...text vychází z jeho přednášky:). O tom to filmu, který mě dá se říci zaujal, zase až tak moc pramenů není...musel jsem tedy hlavně čerpat ze zápisků a shlédnutí filmu. Má to výhodu:  pan profesor Švanda je s prací vždy spokojen:). Stejný případ je i esej o filmu Vůně ženy. Jsem rád, že si zde napsala a došlo k našemu internetovému napojení:). Klidně čerpej z mojí práce. Měj se hezky a přeju ať to ve dobře napíšeš. Pokud to dáš na net tak sem hoď link... velice rád si to přečtu. Ahoj.

3 blanche blanche | E-mail | 26. února 2007 v 0:00 | Reagovat

tak to jsem rada, ze jsem nemela halucinace;)ja ti zase gratuluju, ze jsi odevzdal praci vcas, to me se, jak vidis, nepovedlo;)ale uz je to dikybohu taky na svete a chystam se na konzultace;)tak Fassbinderovi zdar! PS: link nehazu, na zverejneni te spatlaniny nemam dost odvahy;)

4 blanche blanche | E-mail | 26. února 2007 v 0:05 | Reagovat

jo a dekuji, tva esej mi poslouzila. ja totiz vetsinou na prednasku nevydrzim a tak nemam moc zapisky;) jen skoda ze v ni nemas taky nejaky svuj nazor...

5 Kosmonaut Kosmonaut | 26. února 2007 v 12:15 | Reagovat

Ahoj, no, sem tam nějaký můj názor tam snad je:), ale je to těžké, když přednáška byla k tomu to filmu, tak obsáhlá a zasvěcená:).Ahoj.

6 blanche blanche | E-mail | 28. února 2007 v 0:02 | Reagovat

ok nechme toho;) byl jsi dneska na fassbinderovi? libil se ti?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama