Stíný horkého léta - recenze

21. června 2009 v 22:42 | Kosmonaut |  Cosmo Recenze
Stíny horkého léta

Drama / Válečný
Československo, 1977, 99 min



Režie: František Vláčil
Námět: Jiří Křižan
Scénář: Jiří Křižan
Kamera: Ivan Šlapeta
Hudba: Zdeněk Liška
Hrají:
Juraj Kukura / Ondřej Baran
Marta Vančurová / Tereza Baranová
Gustáv Valach / doktor
Robert Lischke / Lukáš
Karel Chromík / poručík
Zdeněk Kutil / "Starý"
Jiří Bartoška / "Bělovlasý"
Augustín Kubán / "Lysý"
Gustav Opočenský / raněný
Ilja Prachař / velitel SNB
Michal Ladižinský / opilec
L´udovít Kroner/ hostinský
Milan Šulc / obchodník
Václav Babka / role neurčena
Andrea Kratochvílová / role neurčena


1.1. Úvod

Režisér František Vláčil (19.2. 1924 - 27.1.1999) natočil Stíny horkého léta /1977/ jako svůj sedmý celovečerní film a jako druhý po vynucené pauze v období normalizace, kdy se věnoval tvorbě dokumentů (Město v bílém /1972/; Karlovarské promenády /1973/; Praha secesní /1974/). Toto drama, odehrávající se za horkého léta roku 1947 v Beskydech, vzniklo z námětu a scénáře Jiřího Křižana. Po stěžejních Vláčilových filmech, odehrávajících se ve středověku Markéta Lazarová /1967/ či Údolí včel /1967/ nebo snímku Ďáblova past /1961/, jehož děj je umístěn do poloviny 18. století, je tento příběh zasazen do nedávné minulosti a to do stejného období jako jeho film Adelheid /1969/. Válka už skončila, ale její následky stále ovlivňují přítomnost. To je hlavní prvek, který spojuje oba tyto filmy. V mé práci se chci věnovat Stínům horkého léta jako snímku, který dokáže diváka oslovit i po dvaatřiceti letech od natočení, protože zaujme svou tísnivou atmosférou a pečlivým zpracováním.

1.2. Příběh
Děj se odehrává v beskydských horách. Na samotě zde hospodaří statkář Ondřej Baran. Žije zde se svou mladou ženou a dvěma dětmi. Z částečné izolace hospodářství se Baran dostává jen při nepříliš častých návštěvách města, kdy dokupuje důležité věci, které není schopen vyrobit či vypěstovat. Když se jednoho podvečera vrací z města, zjistí, že jeho statek přepadla skupinka ozbrojených Banderovců. Jeden z nich je raněn. Pod výhružkou vyvraždění rodiny se Baran musí vrátit do města a unést doktora, aby se o postřeleného postaral. Nároky částečně disciplinovaných, ale nebezpečných mužů se stále zvyšují. Statkář se i přesto dál snaží jejich požadavky splnit. Rodina a nepropuštěný lékař se ocitají ve složité situaci s nejistým koncem. V tísnivé atmosféře, za nesnesitelného horka, se pomalu vyhrocují vztahy mezi rukojmími a všeho schopnými vězniteli. Jeden z Banderovců se dokonce pokusí znásilnit Baranovu manželku. Ubíhají dny a statkář se pomalu smiřuje s tím, že pro záchranu rodiny bude muset udělat vše i třeba zemřít. Snaží se svému synovi vysvětlit práci na statku a podpořit ho v tom, aby se o něj dokázal postarat. Blíží se ohlášený den odchodu Banderovců, který má s největší pravděpodobností vyvrcholit zabitím členů rodiny jako nepohodlných svědků. Baran se odhodlává k zoufalému činu. Sám proti přesile ozbrojených zabijáků se jim, ve vypjatém nočním souboji, postaví a několik z nich zabije. Rodina je zachráněna, ale statkář je nakonec zastřelen.

1.3. Úvahy k filmu
Snímek je zajímavým hybridem a to hned v několika ohledech. Jedná se o drama, protože končí smrtí hlavního hrdiny. Pokud by efektní závěr dopadnul jinak, jednalo by se spíše o thriller (např. kdyby hrdina přežil). Příklon k dramatu podtrhují i vylidněné scény ve městě či úvodní záběry v hospodě, které působí divadelně. Do jisté míry je důkazem hybridu. V závěrečné akční scéně, kdy hrdina likviduje Banderovce, snímek odkazuje na žánr westernu. Tento noční boj je pečlivě natočen a precizně promyšlen do detailu. Záběry se vyznačují dobrou topografií pohybu hrdiny, i když i zde jsou přítomny nelogičnosti (např. zachození účinné zbraně; zázračné
rozsvícení v pokoji na neelektrifikovaném statku atd.). Další chyby obsahují dobové reálie. Snímek je přesně datován (léto 1947), ale neobsahuje důležité historické prvky (např. nákup za potravinové lístky atd.). Přesný dokument doby to tedy není, ale to je možná způsobeno dobou vzniku filmu (cenzura). Za normalizace musely být některé informace pominuty či eliminovány. Nejvíce zarážející je že vesničtí obyvatelé statku působí jako ryzí ateisté. Nemodlí se ani ve vypjatých okamžicích a na Baranově pohřbu není přítomen ani farář. Rozporuplné pocity vyvolává i samotná scéna statku, který je pečlivě uklizena a opravdu nevěrohodně čistá. Vymydleně působí i samotné postavy obyvatelů samoty.
Film je také prostý jakéhokoliv existencionalizmu. Vyhrocená situace se příliš neodráží na vztazích osob (rozdíl oproti Bergmanovi). Baran svým činem nechtěl bránit nějaké hodnoty, ale šlo mu "jen" o záchranu rodiny. Snímek nám celkově nedovoluje nahlédnout do myšlenek a postojů hrdiny. Proto někdy jeho jednání působí zvláštně.

1.4. Banderovci
Ve snímku vystupují postavy tzv. Banderovců. Byli to příslušníci teroristických oddílů Ukrajinské povstalecké armády, jež se zformovala v závěrečné fázi 2. světové války. Název banderovci je odvozen od jména velitele UPA Stepana Bandery. Útvary banderovců se skládaly převážně ze západoukrajinských nacionalistů a koncem války se k nim připojily i zbytky SS. V létě roku 1947 se stáhli na území východního a středního Slovenska s cílem přejít přes území ČSR do americké okupační zóny v Německu či Rakousku. Proti banderovcům byly však v létě a na podzim 1947 nasazeny jednotky československé armády, SNB a oddíly bývalých partyzánů (Akce B). Po několikatýdenních bojích byly hlavní síly banderovců rozptýleny a zlikvidovány. Jednotlivé banderovské skupiny se snažily přejít přes československé území ještě v následujících letech. Zdroj
Vláčil je ve svém snímku ztvárnil působivě. V jeho podání jde o organizovanou skupinku uniformovaných vrahů, která je schopna udělat cokoliv. Na druhé straně je však váže určitá forma vojenské disciplíny a respekt před jejich velitelem. Jsou zobrazeny realisticky. Za celý film prakticky nepromluví. Mezi sebou se domlouvají gesty a požadavky na statkáře se divák dozvídá jen prostřednictvím rozhovorů zajatých. Vláčil se tak elegantně vyhnul problémům s jazykovou bariérou mezi postavami. Do snímku se tím také dostal prvek věčné mlčenlivosti věznitelů, který působí efektně a podtrhuje tísnivou atmosféru příběhu. Zajímavostí je také výběr herců pro postavy Banderovců, protože nejsou zvoleny vyslovené prototypy zločinců a některé tváře snad působí i sympaticky (např J. Bartoška).

Autor: Michal Šimíček (psáno pro Masarykovu Univerzitu;předmět: Typologie filmové tvorby VIII. )

1.3. Filmografie: František Vláčil

1987 Mág

1985 Albert (TV film)

1984 Stín kapradiny

1983 Pasáček z doliny

1981 Hadí jed

1979 Koncert na konci léta

1977 Stíny horkého léta

1976 Dým bramborové natě

1969 Adelheid

1967 Marketa Lazarová
Údolí včel

1961 Ďáblova past

1960 Holubice
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 заведи питомца заведи питомца | E-mail | Web | 26. února 2011 v 18:21 | Reagovat

Myslím, že je zajímavé, ... by si přál, aby ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama