Cosmo Reporty

REPORTÁŽ - Na blues&folk&jazz&šanson turné s kapelou Jamajaz

16. června 2009 v 13:45 | Kosmonaut
Moje vlastní reportáž z podařeného turné kapely Jamajz. Autor: Kosmonaut (text/foto)



Je možné si koupit lístek na koncert jediné skupiny a přitom si plnohodnotně vychutnat slibovaný blues-folk-jazz-šansonový program? Ano, alespoň v případě nového uskupení Jamajz to možné je, protože tvrdé jádro tvoří ostřílení muzikanti, kteří jsou ve výše zmíněných žánrech jako doma. Pevným základem tohoto uskupení je ostravský bluesman Pepa Streichl, kterého není potřeba dlouho představovat. Jeho syrové písně se posluchači dokážou dostat hodně hluboko pod kůži.

Na koncertě Textové dílny, který patřil k vrcholům minulé Zahrady 2008, si Streichl zkusil spontánní jam s folkovým písničkářem a klavíristou Ivo Cicvárkem. Byl jsem tomu přítomen a překvapeně sledoval, jak se k nim z hlediště přidal někdo na klarinet. Nebyl to nikdo jiný než Jirka Svítek, který jinak hraje v duu Svitky s Jiřím Kynclem a hlavně ve své domovské skupině 9. patro. Těm třem to skutečně dobře hrálo a podle všeho byl tohle začátek kapely Jamajz. Kapela se pak docela dlouho neviděla a samozřejmě nezkoušela. Že neztráceli čas se zkouškami, je možná do jisté míry způsobeno tím, že každý je z jiného města (Streichl- Ostrava; Cicvárek- Brno; Svítek- Praha), ale hlavně tím, že tak dobří muzikanti, prostě zkoušet nemusí (jak jim závidím). Nechají vše až na koncert, proto je vlastně každé jejich vystoupení jedinečné a neopakovatelné.

Cicvárek a Svítek dodali kapele jazzový šmrnc, ale kde se na koncertech skupiny vzal šanson? Ten zajistila zpěvačka a textařka Lada Šimíčková, která tvoří s Ivem už sehrané duo a její účast přinesla projektu Jamajz potřebný ženský element, který vystoupení správně okořenil o další hudební a textové vůně.

Po druhém společném koncertě v Turnovském divadle, na akci Besídka Textové dílny 2008, se prý začalo plánovat první turné. To se uskutečnilo až v tomto roce na čtyřech místech: Horní Beřkovice - Psychiatrická léčebna (21.5.), Praha - kavárna Carpe diem (21.5.), Liberec - Experimentální studio (22.5.) a Lomnice nad Popelkou - Music club AION (23.5.). Šňůru inicioval a organizoval Martin "Mrca" Holan, který úspěšně bojuje s větrnými mlýny při organizování řady folkových akcí na severu Čech. Třeba do své rodné Lomnice přivezl už spoustu dobré muziky (Hořký kafe, Zhasni, Arnošta Frauenberga, Lucii Redlovou atd.).

Na pražském koncertě v kavárně Carpe diem se pomalu začalo rýsovat, jak budou vypadat i ostatní koncerty šňůry. Pepa Streichl hrál své písně, do kterých se velmi citlivě přidávaly další nástroje (např. Den kdy jsem tě ztratil; Ještě se mi nechce atd.). Smutná čistá blues v dvanáctkovém rytmu a velmi osobní písničkové výpovědi přibarvené zvukem foukací harmoniky a souhrou klavíru s klarinetem střídaly autorské písně Ivo Cicvárka (Listopad; Ozvěna pro křídlovku atd.). Ivo obvykle hraje se svou skupinu OKO ve složení flétna (Petra Klementová), tuba (Petr Šmírák) a lesní roh (Vašek Šmírák). Nové aranžmá se Svítkovým klarinetem, který střídal za saxofon, písním prospělo a přidalo další barvy. Pak koncert pokračoval vystoupením Lady Šimíčkové, která zazpívala své texty rovněž na Cicvárkovu hudbu (Oděsa; Proměna; Indiánský snář atd.). V Ladiném podání ale zazněla v trochu jiném kabátě i jedna čistě šansonová píseň Pepy Streichla (Muži jsou muži), či text od Jirky Svítka (Nahoře). Společné písně se plynule střídaly s těmi sólovými, koncert měl spád a nenudil. V závěru zazněla Streichlova píseň na "přeladěnou" kytaru, která je myslím jedna z jeho nejsilnějších - Džbánky. Trochu mě mrzelo, že také nezařadil svou píseň Julie, ke kterému udělala animovaný videoklip režisérka Marta Kačorová. Kdo ještě neviděl tento precizně zvládnutý klip ve stylu film noir, tak doporučuji (stačí zadat na youtube.com hesla: Julie, Streichl). Jeho realizace trvala šest let.

Na následujícím libereckém koncertu jsem pečlivěji poslouchal Streichlovo drsně vtipné průvodní slovo a zaregistroval, že podivně znějící název projektu Jamajz vlastně znamená "jam a jiné zajímavosti". Pepa, Ostravák duší i tělem, si mírně dobíral v kapele znějící "pražštinu" s "brněnštinou" a svěřil se s tvrzením své kamarádky, že prý jeho písně jsou z 98% o smrti. Poté se chvilku zamyslel a potvrdil to. Do programu však zařadil i lehkovážnou písničku Bicykle, či vtipnou píseň o tom, že ho všichni opustili, ale jediná tchýně ho opustit nechce… Výjimka ale jen potvrdila pravidlo. Opravdu od něho zazněla především prožitá blues, kterým posluchač věří. Pomalu se mezi písněmi začal projevovat i Ivo Cicvárek s komentáři k vlastním písním. Jirka Svítek po celou dobu koncertu nábožně mlčel a kde nehrál, občas opíral své čelo o klarinet. Ve vlnách přicházela sóla, která startoval Streichl dunivým výkřikem. Muzikanti působili ještě více sehraně a vzduchem už ani jednou před písní neprolétla hláška o tónině. Vše bylo ještě jasnější a na hráčích bylo vidět, že si to náležitě užívají. V Experimentálním studiu v Liberci jsem nikdy předtím nebyl, ale líbil se mi prostor impozantní historické budovy a akustika sálu.

Z poslední akce šňůry prý měli její aktéři a organizátoři trochu strach, hlavně co se týče počtu diváků. Nakonec to ale byla právě Lomnice, kde diváci Jamajz svým počtem nejvíc potěšili a vytvořili tu pravou atmosféru. Především v závěru nechtěli muzikanty vůbec pustit z jeviště a vytleskávali další písně. Rockový klub AION je spíše místem pro punkové či rockové nářezy a tomu odpovídá i stav zvukové aparatury, ale hudba tam nakonec asi díky ostřílenému zvukaři zněla dobře. Překvapivě i podzemní prostor klubu se pěkně hodil ke Streichlovu blues více než kavárenská stylizovanost pražské Carpe diem. Hudební žánry se už měnily s naprostou samozřejmostí, muzikanti byli ještě odvážnější v sólech a celý koncert měl tu správnou gradaci. Skoro na úplný konec si ostravský bard ještě vystřihnul svou krátkou samostatnou rozlučku na harmoniku a poděkoval divákům. Byla to i pěkná tečka za prvním turné blues-folk-jazz-šansonových Jamajz.

Po třetím závěrečném koncertu jsem přesvědčen, že vznikl nový projekt, který stojí za to slyšet. Ačkoliv asi bude vystoupení Jamajzu jako šafránu, slibuje kvalitní hudební zážitek. Nejbližší příležitost si je poslechnout bude na jubilejní dvacáté Zahradě, a to na zámecké scéně - buď na koncertě Textové dílny (4.7.) anebo snad i v samostatném recitálu či jako součást vystoupení Pepy Streichla (5.7.). Blíží se také koncerty k významnému Streichlovu jubileu. Na této velké koncertní oslavě bluesmanových 60. narozenin (např. 24.9. v Ostravě v klubu Parník - koncert PEPA SOBĚ), Jamajz také určitě zahraje. Kosmonaut


Weby:
Pepa Streichl - www.streichl.cz
Ivo Cicvárek - www.oko.webz.cz
Lada Šimíčková - www.bandzone.cz/ladahiclova
Jirka Svítek - www.svitky.wz.cz

Report z koncertu písničkáře Arnošta Frauenbrga

4. září 2006 v 22:51 | Kosmonaut
REPORT Z KONCERTU A.F.



První samostatný koncert písničkáře ze Žebráku v pražské Balbínově poetické hospůdce proběhl 22. srpna 2006. Na začátek musím říct, že se Arnošt na koncert dobře připravil a nejenže předtím absolvoval letní kytarovou školu, ale pořídil si i stojánek na housle, kde pečlivě rozestavil všechny své texty jako tahák. S malou trémou a po vytleskání přímo z WC, začal, přesně v 20:10, svůj koncert. Večer byl ve znamení promyšlené dramaturgie. Na diváky čekaly dvě části. V první polovině hrál své starší písničky, které potvrzovaly to, že byl v počátcích své folkové plavby označován jako "písničkář zpívající o hmyzu" (Berušky, Mraveniště, Škvor, Klíště atd.). Druhá část byla vážnější, protože písničky byly dospělejší. Vnímavější posluchači si mohli vychutnat spoustu drobných hříček se slovy. Nejvíce jsem ocenil jednu lahůdku v písni Fotograf Smile. Neprozradím ji však, protože když na ni přijdete sami, velice Vás potěší. Zazněla i píseň Tak trochu jiné životy, která je o "velikém domě, kam běžně každý nechodí", věnováno psychiatrické léčebně, a též zasněná Bílá místa. Mě osobně potěšil i Kominík a Děvčátko v drdůlku (dřív než se z toho stane bulvární senzace musím uvést, že oboje jsou Arnoštova díla:). Hudba byla prokládaná jeho klasickými absolutními verši, kterých vysypal z rukávu přinejmenším dvacet. Vrcholem zábavy bylo přečtení dvou povídek "O jídle" a "O hudebních nástrojích", které obsahovaly příběh s využitím stejně znějících slov s odlišným významem (homonym), např. v příběhu o hudebních nástrojích bylo: "…sejdeme se na rohu lesa…nebo spíš na lesním rohu…" Prostě paráda, tak dobře jsem se už dlouho nepobavil. Koncert měl příjemnou atmosféru i díky početnému publiku a Balbínka praskala ve švech. Arnošt dodržel to, že jeho koncert byl zadarmo, naštěstí však neuskutečnil svůj avizovaný odchod z jeviště, který by demonstroval jeho svobodu odůvodněnou právě nulovým vstupným:). Musím říct, že za takovou porci zábavy a dobrého písničkářství bych si i připlatil, snad bude brzy příležitost si koupit Arnoštovo debutové album. To poslední byla malá skrytá reklama, ale hlavně přání, ať se vše podaří.














Text k fotkám: 1. Arnošt hrající 2. Arnošt odcházející 3. Jarda Síbrt, s výrazem respektu k vystoupení Smile, na povedeném Ladině snímku 4. Michal přistižen, na koncertu, po 10 letech oholen Smile 5. V čele stolku, který zásoboval drobnými mincemi talířek umělce, sedí další člen textové dílny Mrca (ten malý:) ) 6. Poslední snímek Arnošta a baterka mobilu zamávala bílou vlajkou, potom se mobil-foťák odporoučel Smile

Stránky Arnošta Frauenberga: www.arnost.zde.cz


Text: Kosmonaut Foto: Lada

Report z Majálesu 2006 Brno

4. září 2006 v 22:49 | Kosmonaut
Stránky brněnského Majálesu 2006:
Report:
Každoroční tradiční slavnost brněnské Masarykovy univerzity se konala 10. května 2006 v přírodním areálu Mariánského údolí ve čtvrti Líšeň. Na této monstrózní akci vystoupilo 16 kapel a navštívilo ji 15 000 lidí. Studentská oslava byla samozřejmě dobře obsazeným festivalem víc než čímkoliv jiným. Nabídla se možnost zhlédnou špičku české rockové muziky a udělat si názor na současné hudební dění u nás. Dalo se vysledovat několik trendů:
  • příklon kapel k anglicky zpívaným textům(např.Gaia Mesia, Sunshine, Skyline atd.)
  • vlivy jiných žánrů: elektroniky, hip hopu, etna atd.
  • rozdíl v energii pódiového vystoupení mezi známými skupinami a těmi novými
  • klíčová úloha frontmana (např. Sunshine)
Za zklamání bych považoval vystoupení etablovaných kapel Ready Kirken a Kryštof. Druhá jmenovaná kapela se více než dobrou muzikou zapsala chaotickým chováním frontmena Richarda Krajča, který písničky uváděl populistickými výkřiky (… "vždycky jsem chtěl zažít to, co Beatles na turné a teď jsem to zažil… tady u Vás v Brně"…). Zoufalé chování zpěváka bylo doprovázeno rádiovými hity, které na 10 000- hlaví dav před "Unreality stage" , moc nezabíraly.
Naopak svěže působilo vystoupení kapely Gaia Mesia. Zpěvačka ze sebe chrlila energii i fenomenální zpěv s naprostou samozřejmostí. Táborští Sunshine, velký objev minulého roku, zase více než kolovrátkovou muzikou upoutali charismatem zpěváka Kaye. Byly sebevědomí a drzí. Bylo též patrné, že jejich ambice vedou dál než do českého "rybníčku", svědčí o tom i to, že jejich stránky jsou jen v angličtině.
Oblíbení Wohnout potvrdili svou milou "ulítlost" podpořenou radostí z muziky, kterou tvoří. Seskupení J.A.R. nabídlo dobrý zpěv Dana Bárty a klávesové umění Romana Holého. Hlavní hvězdou se po zásluze stali vynikající Tata Bojs. Dokázali spojit vše, co jednotlivé kapely nabízely před nimi: přesvědčivost, nasazení, zábavu, dobrou muziky a to vše bez náznaku nevhodné pózy či patosu.
Celkově byla akce velice hudebně příjemná a nesla s sebou tichou naději, že snad časem takovou to muziku budeme moci běžně slyšet z našich rádií.







Program Majálesu Brno 10. května, Mariánské údolí:

UNREALITY stage

METROPOLIS stage

13:00
NOVÁ KREV: DILEMMA
13:30
JAKSI TAKSI
14:00
CHIKI LIKI TU-A
14:50
PSH
15:15
POLEMIC
16:10
TLESKAČ
16:35
MŇÁGA A ŽĎORP
17:30
READY KIRKEN
17:55
WOHNOUT
18:50
GAIA MESIAH
19:30
KRYŠTOF
20:15
SKYLINE
21:15
J.A.R.
21:40
SUNSHINE
23:00
TATA BOJS
23:05
SLONOVSKI BAL










Kapely vystupující na Majálesu a jejich weby:
KAPELA
WEB
ÚROVEŇ WEBU
DILEMMA
JAKSI TAKSI
CHIKI LIKI TU-A
PSH
POLEMIC
TLESKAČ
MŇÁGA A ŽĎORP
READY KIRKEN
WOHNOUT
GAIA MESIAH
KRYŠTOF
SKYLINE
J.A.R.
SUNSHINE
TATA BOJS
SLONOVSKI BAL
**
*****
****
*****
*******
***
********
******
*********
****
******
****
nehodnoceno
******
*******
**

Report z výstavy: Pope smoked dope

4. září 2006 v 22:47 | Kosmonaut
Brno- Místodržitelský palác
15/3-21/5/2006
Autor výstavy: Zdenek Primus
Kurátor výstavy: Marta Silvestrová
Grafické řešení: Adam Macháček
Zajímavá výstava uskutečněná v nádherných prostorách Místodržitelského paláce v Brně /www.moravska-galerie.cz / není širokou ukázkou spojení rockové hudby a grafického design let 1962-72, je však velice reprezentativní. Do jisté míry je směrována vkusem a citem, autora výstavy, který to i potvrzuje v textu katalogu výstavy (110 stran, 130 barevných reprodukcí a je zabalen do dvoustranného plakátu). Výběr přesně koresponduje s nároky návštěvníka, který je alespoň trochu obeznámen s touto jedinečnou dobou, jejími trendy a hlavními hrdiny. Proto zde na začátku nalezneme všechny obaly LP desek Beatles, jejichž vliv na kulturu té doby je bez debat. Po tomto nutném úvodu, kdy je návštěvníkům naservírováno The Beatles jako vlajková loď 60. let (trošku plánovitě), může pokračovat přehlídka poutavé psychedelické grafiky. Zařazení Beatles na začátek výstavy je časově pochopitelné (1962 - vzestup Beatles, 1967 - odstartování experimentů s obalem LP desky Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band). V první místnosti jsou ale též výstřižky z Mladého světa časově orientovány až ke konci 60. let. Na konci prohlídkové trasy se zase dostáváme k začátkům českého bigbítu. Osobně bych vybral variantu přehledně rozdělených roků, ale tím by utrpěla kompaktnost částí výstavy, protože ač časově nepřesné, jsou jednotlivé místností tematicky působivé.
Výstava pečlivě sleduje vývoj psychedelické kultury, která tehdy zachvátila celý svobodný svět, a rozvinula se v San Francisku na plakátech rockových tanečních koncertů u Billa Grahama a Family Dog Production. Kombinace graficky uvolněných plakátů (či desek) a určitá sterilnost výstavní čistě bílé galerie, působí v důsledku rozporuplně až nepatřičně. Dokážu si představit lepší prostředí, které by podpořilo sílu a uvolněnost vystavovaného. Je to srážka principu a energie.
Defilé obalů desek je vskutku různorodé, ale všechny spojuje originalita a někdy i touha po sdělení či jen nonkonformní požadavek. Zvláště originalita je cenná vzhledem k současné produkci (obal desky s fotografií interpreta). Najdeme zde obaly od zmiňovaných Beatles, Rolling Stones, Led Zeppelin, Boba Dylana, Cata Stevense, Joan Baez, Pink Floyd, The Who, Yes, Franka Zappy atd. Z české oblasti především Olympik, The Primitives Group, Blue Effect, Rebels, Matadors apod.
Zvláštní vystavované téma tvoří rockové časopisy. K vidění je americký Oracle, anglický OZ, německý Twen a československý Mladý svět. K dokumentaci situace českých reáliích té doby slouží velice emotivní články právě v časopise Mladý svět s dech beroucími fotografiemi.
Jediné, co by snad ještě více dokreslilo tuto dobu, by bylo zařazení nějakých artefaktů. Osamoceným zástupcem je slavný magnetofon Sonet Duo, který sloužil k pořizování zvukových záznamů z radia. Pro oživení by jistě přispěla i výstava dobových dýmek na kouření marihuany či snad podomácku udělané korálky apod.
Kromě výstavy samotné zaujme i její lehce zapamatovatelný název Pope smoked dope/Papež kouřil trávu, který vymyslel provokatér David Peel a použil ho jako název titulní písně své gramofonové desky. Celá akce byla doprovázena festivalem rockových filmů z šedesátých let v kině Scala a studijními filmovými projekcemi v přednáškovém sále
Uměleckoprůmyslového muzea MG. K nedostatkům lze přičíst hojně v katalogu uváděné a však neexistující internetové stránky www.popesmokeddope.cz , ale jinak je výstava právem vyhledávána nadšenými návštěvníky galerií i lidmi, kteří obvykle na výstavy nechodí.
 
 

Reklama