Deník

Sníh

23. ledna 2007 v 18:05 | Kosmonaut
Tak je to tady. První sníh této zimy přišel tedy 23.1. Vlekaři skáčou radostí a silničářům začíná hokna:).
UP DATE: Kalamitní situace - pozor na náledí - aktualita

Zima bez sněhu

16. ledna 2007 v 23:06 | Kosmonaut
Chybí ti sníh? Chceš si postavit sněhuláka, sjet svah za barákem na zrezivělých sáňkách či hodit po spolužačce (přítelkyni, kolegyni, manželce) sněhovou kouli. Rád by ses bořil/a do sněhu, poslouchal/a jak venku mrzne až praští a počítal/a, v teple u grogu, kolik že vloček padá tiše k zemi? Vzpomínáme si vůbec jak krásně zebou ruce, když bez rukavic padneme do závěje sněhu? Už se mi o zimě vybavují jen pěkné fráze.:) Zima se nám pomstila. Nohavica ji možná minulý rok svou písní "Ladovská zima" pro letošek zaplašil. Prostě se urazila a vypustila ptáky zahnízdit, čápy nepustila do teplých krajin a v lednu vyhnala nad zem sněženky. Nikdy jsem neviděl někoho 6.ledna venku jen v tričku. Až tuto zimu. Padají teplotní rekordy. Sníh ne. Stýská se vám?

Tak si alespoň pusťte toto video. Nálada se vám možná zlepší.
Sníh bude. Věřte mi:).

Singin' in the snow in Česko

TIMO - dobrý český street art

11. ledna 2007 v 0:11 | Kosmonaut
Ulice v českých městech skrývají více umění než se na první pohled zdá. Jen pokud máte oči doširoka otevřené narazíte na drobné klenoty street artu. Někdy i v těch nejschovanějších zákoutích se skrývají pozoruhodné grafity, nálepky, básně atd. Nafotil jsem pro Vás, v jednom "bezejmeném" městě, několik dílek, které většina chodců ani nespatří. Budu v tom pokračovat a pokud se o něco takového zajímáte, najdete zde i příště další fotografie. Umělci street artu jsou většinou bezejmenní. Autor, kterého si představíme dnes, jméno má. Skrývá se pod přezdívkou Timo, která se objevuje u jeho výtvorů. Osobně ho zná asi jen málokdo, ale jeho umění známe je. Vyznačuje se neskutečnými nápady, humorem a v neposlední řadě skvělým provedením. Dokáže najít i velice zajímavou lokaci pro umístění. Mužou to být šedivé panelové zdi, utopené tramvajové zastávky i těžko dostupné mostní pilíře. Jednoduše spojuje výtvarnou zručnost i se svou poezií a pro něj typickým stylizovaným písmem. Své dílka umísťuje odděleně i do celků soustředěných na jednom místě. Zde je pár střípků, které vytvořil. Poprvé si představíme jen jeho menší práce na tramvajové zastávce. Foceno za plného provozu z kolejí:). Přeji příjemný zážitek.

Umístění: tramvajová zastávka

Další fotky po zobrazení celého článku...

Iluze ženské krásy v médiích

19. října 2006 v 16:09 | Kosmonaut
Ženská krása je fascinující. V médiích je prezentována jako nadpozemská a bez jediné chyby. Trend dokonalých pohublých žen, který je presentován v časopisech, mě štval už dávno. Lituji toho, že snaha po dokonalosti dokáže ničit. Bulímie, diety, plastické operace atd. Tohle vše se stává znakem naší doby a dokonce běžná praxe. Podívejte se na video, které odhaluje pravdu o manipulaci s ženskou krásou v módních agenturách. Nikdo nemusí být dokonalý!

VIDEO- Iluze a lež - klikni

Pokud již chcete něco na sobě poopravit a chystáte se na plastickou operaci, navštivte okamžitě tyto STRÁNKY 123Ukazují tváře známých celebrit před a po provedení plastické operace. Průchod pouťovím domem hrůzy je proti tomu pohoda. Nechci dělat žádnou osvětu. Je to každého věc. Jen se podívejte a zjistíte, že notoricky známý případ zpěváka Jacksona, není ten nejšokující 123.

Edgar Allan Poe /fanclub:/

11. října 2006 v 14:00 | Kosmonaut
Nevím jak vy, ale po přečtení povídek "Jáma a kyvadlo" jsem si Poa zamiloval. Založit funclub právě jemu je trochu zvláštní, ale proč ne. Fanclub nemusí mít jen "Tokio hotel". Tady je pár fotek s komentářem a uvidíte, že už se s tím začalo a my jen budeme pokračovat. Šokovaný
Edgar Allan Poe...



... až po své smrti se stal členem elitní společnosti spisovatelů...



... jeho povídky jsou oblíbené, čtené a ...



... a stále vydávané...



... jeho podpis cenný...



... tím to husím brkem psal (předchozí podpis) ...



... jeho portrét je na známkách ...



... na olejových malbách malířů 19. století...



... i na obrazech pop-artu...



... i na trhu...



... kupte si "Pó-panáčka" v ceně i s havranem... :)
http://www.gagworks.com/index.asp?PageAction=VIEWPROD&ProdID=1810



... možno koupit i bez havrana...



... především zůstává působivá atmosféra jeho krajiny ...



... jeho hrob...



... ale hlavně jeho dílo...



... a tím i on.

Animované filmy z II. světové války!

5. října 2006 v 8:00 | Kosmonaut
Podívejte se na výběr těch nejkontroverznějších animovaných filmů od Walta Disneyho a Warner Brother´s. Společnou dobou vzniku je období druhé světové války. Místo přídomku kontroverzní se spíše hodí označit je za tendenční. Animovaný vlk s knírkem Hitlera, prásátka v opevněné tvrzi a Kačer Donald v bojové akci. Tyto filmy sloužili k vykreslení hrůz války a hrozby nacismu. Němci jsou patřičně tlustí a Japonci dostatečně ulísní.

Pouštěl jsem si je v pozdní noční hodinu a musím říct, že mě to trochu vyděsilo. Není to jenom tím, že jsme zvyklý ty veselé pestrobarevné postavičky vídat v trochu jiném světě. Vykreslení válečné hrůzy /hrozby/ je opravdu působivé.
Další filmy jsou velice emotivní. Především Hitler´s children /druhá část/. Není zde prostor pro žádnou lacinou parodii. Pitoreskní obrazy vůdců, hra světel a smutný hlas vypravěče. Tohle vše vytváří dusivou atmosféru a i po 64 letech to rezonuje a jako výstraha i funguje.
Pro přehrání filmů je potřeba správný program, ale většinou Vám to půjde /můžete si jej zprovoznit přímo tam/. Ten program se vám bude hodit i jinde. U filmů je malý popisek a délka trvání. Ale dost slov... Puste si zvuk a nechte se překvapit.
Prasátka a vlk /1942/ "10 min" Klikni pro zhlédnutí
Klasický pohádkový příběh Walta Disneyho, ale vlk nosí knírek a bojuje těmi nejtvrdšími zbraněmi. Nebe je černé, lítají bomby a na cestách jezdí tanky. Slaměný a dřevěný domek prasátek je zničen. Poslední prasátko však postavilo ozbrojený bunkr a vzdoruje. O filmu více zde.

Hitlerova tvář /Der Fuehrer´s Face 1943/ "8 min" Klikni pro zhlédnutí
Kačer Donald je probuzen hlučnou kapelou nacistů a odnášen do děsivé továrny. Zde do mrtva montuje špičky na bomby. Naštěstí to byl jen sen a on se probouzí, v pyžamu z americké vlajky a v NY. Filmeček končí Donaldovým polibkem na malou sošku Svobody.

Hitler a Gremlins /1942/ "7 min"
Snímek od společnosti Warner Brother´s. Prostinký příběh, ale velice zdařilá karikatura diktátora. Po svém projevu nasedá Hitler do letadla a letí dobýt SSSR. V letadle jsou malí pestrobarevní skřítci "Gremlins" , kteří, při zpěvu veselé písně, letadlo zničí.

Donald Duck- Commmando Duck /1943/ "6 min" Klikni pro zhlédnutí
Kačer Donald je vysazen z letadla a jde do boje. Má za úkol zničit japonské letectvo. Japonci jsou zde vykreslení jako oškliví a úlisní. Donald prothrne omylem hráz a zničí celé nepřátelské letectvo.


The Ducktators /1942/ "7 min" Klikni pro zhlédnutíČernobílý krátký film od Warner Brother´s. Z černého vejce se narodí arogantní kačer s knírkem. Chce ovládnou celou farmu. Začne organizovat armádu z řad drůbeže. Dostane se k moci, ale vše dobře dopadne díky bílému kohoutu, který přepere i japonskou kachnu.
Hitlerovi děti /Education of death/- Klikni
Scéna z elitní školy "Hitler Jugent" a přechod chlapce k té pravé poslušnosti vůdci. Strach se šíří dál.





Pokud Vás zajímá víc tak tady je něco v angličtině:
1234



Tak a to je všechno. Tyto animované filmy zůstávají jako fragment doby, která se vymkla z kloubů. Je zajímavé je srovnat s těmi, které dobře známa /Mickey Mouse, Sněhurka a sedm trpaslíků, Bug´s Bunny atd./
Na závěr ještě dvě parodie od Charliho Chaplina z filmu Diktátor /1941/. Naprosto úchvatný film. Vybírám dvě nezapomenutelné scény. Parodie na diktátorův projev a pinkání s nafukovací zeměkoulí.
Parodie projevu "6 min"- Klikni pro zhlédnutí
"Světo tanec" "3 min"- Klikni pro zhlédnutí
Co na to všechno říkáte?

Byli lidé opravdu na měsící?

23. září 2006 v 12:05 | Kosmonaut
Jako Kosmonaut vám musí říct jednu malou zprávu. Mapu na Seznamu, kde se detailně podívate i na střechu svého domu, zná každý. Teď se můžete podívat do míst kam na Měsíci přístáli lidé. Mapa MěsíceBylo jich 18. Misí bylo 6 /Apollo 11-17, 13 mise nepřistála/. První přistání se uskutečnilo 21. července 1969 a samozřejmě, že se o tomto přistání vedou dlouhé spory. Skutečně tam tehdy přistáli?
Nejznámější argumenty a proti argumenty:
Zastánci skutečného přistání na měsíci argumentují - podívejte se na chůzi astronautů na Měsíci. Jak bychom na Zemí asi tak napodobili 6X menší gravitaci? Odpůrci si vzali chůzi na mušku. A začaly experimenty. Netrvalo dlouho a doporučili zastáncům: "Pusťte si chůzi astronautů na Měsíci dvojnásobnou rychlostí." Já jsem to udělal. Přejde vás úsměv. Vidíte úplně normální chůzi jako kdekoliv na Zemi, třeba právě v Nevadské poušti.
Dlouho se také diskutuje o vlání americké vlajky. Na Měsíci přece není vzduch, není tam tedy ani vítr.Není možné, aby tam vlála vlajka. Zastánci se brání tím, že zapíchávání žerdi vlajky do povrchu Měsíce šlo ztěžka, a proto se vlajka třepotala.
Na přenosu z Měsíce byl zachycen jeden kopec. Podivné na snímku bylo to, že na jednom snímku před kopcem je zachycen měsíční modul a na jiném je kopec bez modulu. Přitom pozadí je totožné. A je přece známo, že měsíční modul se po přistání na Měsíci nepohnul z místa. A navíc se ten kopec se objevil i v dalších přenosech, a to u Apolla 16 a 17. Při tom NASA uváděla, že místa byla od sebe vzdálena "několik kilometrů". Obsáhlý článek odkud cituji argumenty.

Digitální kamera- začni točit

5. září 2006 v 0:08 | Kosmonaut
Věk digitálních médií skýtá nepřeberné možnosti vyjádřit své myšlenky. Digitální kamera přiblížila věc, která se zdála ještě před pár lety nemožná, můžete si natočit svůj vlastní film! Výsada, která byla přístupna jen několika lidem, kteří poctivě studovali na filmových školách, je dnes dosažitelná každému. Tedy každému, který má nápad a nemusí mít ani k dispozici velké finanční zdroje. Spousta mých přátel nosí v hlavách skvělé náměty na krátký film. Většina své sny neuskuteční, přitom však stačí jen málo. Mít relativně kvalitní kameru, průměrný počítač, vhodný střihový program a někoho kdo poradí v zapeklité situaci. Proto přijměte pár zaručených rad, které Vám snad pomohou při práci na amaterském filmu. Doufám, že vy ostatní se alespoň dobře pobavíte situacemi, které se opravdu stali. Můžeme začít.
  • Dejte si pozor na všechna zrcadla, akvária, sklenice, konvice a výlohy. Netočíte-li tyto záběry ze správného úhlu bude se vám bezmocný kameraman všude odrážet. Pokud je tedy ve scénáři napsáno, že hrdina je sám doma a smutně hledí na terárium s hadem, není žádoucí, aby divák, v detailu toho to chmurného záběru, viděl v odrazu rozveselený filmový štáb.
  • Vyvarujte se také toho, že v jednom záběru je váš herec hladce oholen a ve druhém už jeho tvář zdobí mužné strniště. Pomůže zaúkolování určité osoby, která se stará o script. Pohlídá, aby se v navazujících záběrech předměty nepřemisťovaly z místa na místo (jako po zásahu vyšší moci) a ve vypjaté scéně, kterou už lze jen s obtížemi přetočit, ležel za zpocenými herci pohozený scénář.
  • Pokud filmujete v ulicích města, konkrétně v prostorách obchodního domu, dovolte se hlídače objektu, zda v něm můžete točit. Ostraha většinou nemá valného pochopení pro umění a je pak krajně potupné počítat ztráty z řad vaší filmové skupiny po vyhození z budovy.
  • Velmi efektní je točit amatérský film přímo v ulicích a to systémem skryté kamery. Po zhlédnutí vámi natočeného materiálu se sice někdy velice podivíte, že váš herec některé reakce nic netušících chodců přežil, ale získáte tím naprosté situační perly. Mějte ale napaměti úctu k lidem a pak jim o celé věci řekněte.
  • Nebojte se točit se zvířaty.To, že filmování zvířat je obtížnější než natočení námořní bitvy a režírování skupinky rozjívených dětí, je jen pověra profesionálních filmařů, kteří se bojí v tom to oboru konkurence. Nemějte však velké cíle. Pro amaterský kus bohatě stačí malá role moudrého jezevčíka čí hravého špice. (Pro potřeby amaterského filmu/kusu bohatě stačí moudrý jezevčík či hravý špic.)
Přeji všem začínajícím filmařům hodně historek z vašeho dobrodružného natáčení.

Začínajícím kapelám

5. září 2006 v 0:07 | Kosmonaut
Pokud se chcete prosadit je kapela dřina. V prvé řadě na Vás není nikdo zvědavý. Lidé nejsou zase takový kaskadeří, aby přišli na koncert neznámého hudebního uskupení, pokud jim ho někdo nedoporučí. V dnešní době je pomalu lepší začít jako revival známé skupiny a později na vystoupení propašovat své písničky. Na revivaly přijdou lidé i na první koncert, protože vědí, co mají očekávat. Ztrácí se však prostor pro tvůrčí autorské myšelenky. S tím se ne každý nadšený muzikant smíří. Raději hraje vlastní písničky a tedy na začátku čeká kapelu hraní jen pro několik kamarádů. Proto přijměte pár rad, které vychází z vlastních hořkych zkušeností prvních koncertů. Lidé, kteří se rozhodují založit kapelu je určitě uvítají a ostatní se alespoň pobaví z cizí blbosti.
  • Když lepíte plakáty na svůj koncert rozhlédni se, jestli jej nelepíš na elektrický jistič před policejní stanicí.
  • Nezvol datum svého koncertu v den kdy do města přijede hudební hvězda světových podií. Poslední plakátek, který si pověsil před policejní stanicí bohužel nemůže konkurovat masivní letákové kampani.
  • Na vystoupení si připrav náhradní struny. Jindy nezničitelné struny prasknou po prvních tónech rychlejší písničky.
  • Pokud už nemáš náhradní struny, neptëj se diváků jestli někdo nemůže nabídnout strunu E na violoncello, i když ji moc potřebuješ.
  • Při zpívání neměj ruku v kapse. Místo tvé pozice "frontmena" působíš jako člověk, co si krátí čekání na autobus zpěvem.
  • Včas řekni své babičce, že hraješ rock. Neriskuj její možný odvoz sanitkou z dějiště koncertu.
  • Před koncertem si se zvukařem nepřipíjej na zdar akce. Po deseti vodkách ztrácí zájem o dění na pódiu a hudba ho nezajímá.
  • Panák na kuráž nezaměňuj s vypitím láhve vodky.
  • Pokud si odhodlaný lidem ukázat, že kapela šlape jako žádná jiná, nenech se otrávit tím, že v prázdném sále stojí jen tvý tři kamarádi, kterým si dal volné lístky. Drže se slov vídeňského dirigenta, který poté, co se mu stalo to stejné, řekl: " Alespoň se bude má hudba dobře nést" a hraj jako o život.
Přeji všem začínajícím kapelám hodně štěstí.

O psím životě

5. září 2006 v 0:05 | Kosmonaut
Mám to štestí a vlastním psa. Nebo spíš fenu. Její jméno neprozradím- nepřeje si to. Není obyčejná, ostatně tohle bezpečně řekne každý majitel o svém psu. Považujeme ho za "malého Člověka" s velkým "Č". Bezpečně ovládá 20 slov. Standartem jsou slůvka jako mistička, veneček, noha, kostička aj. Někdy rozumí i celé věty (pokud ji zajímají a jsou o ní). Pokud nejsou o ní- narcisticky vypíná . V televizi sleduje Velkou pardubickou a dětské seriály (pro věk 2-5 let= večerníček s Vydrískem byl bez konkurence). Dokáže zničit rodinnou atmosféru běhen 5 sekund: chce nohu (rozuměj nastavit na onanii), chce tvou sušenku, chce házet míček atd. Bojí se jet jakýmkoliv prostředkem MHD. Nesnáší výšky ( problém, když bydlíte v 7. patře panelového domu). V městě zásadně proštěká průchod historickým jádrem. Nepomůže okřiknutí, nepomůže nic. V té chvíli je jako každý pes zralá na kopanec či záhlavec. Ale když pak vidím jak při jízdě autem, se staženým okénkem, labužnicky vystrčí hlavu a nechává vítr, aby si pohrával s jejíma ušima či ráno laskyplnou slinou oblízne mou tvář (sice čumákem, ano tím stejným, kterým si předtím čistila genitálie), tak vím, že ji mám rád a odpustím ji, stejně jako některým lidem, skoro vše.
 
 

Reklama